Vyplňte email a koukněte se zdarma na video:

Jak na bezproblémový porod?
Metoda tří klíčů

Shlédnout video zdarma

Odříkaného chleba největší krajíc

Miminko v červeném ručníku

S Janou v poslední době řešíme přípravu na její třetí porod. První nebyl zrovna příjemný - oxytocín, mnoho hodin bolestí, epidurál a nakonec skákání na břicho jako vůbec nejhorší dosavadní zážitek v životě. Druhé těhotenství skončilo potratem - náhlým porodem někdy v 16. týdnu. Povídáme si proto teď před příchodem třetího miminka a hledáme společně témata, která si "říkají" o probrání a vyřešení proto, aby to tentokrát bylo zkrátka jinak. Bez stresu, uvolněně, s klidem a jistotou.

Ručník v barvě krve

Naše poslední povídání začalo mimo jiné tím, že se Jana dost divila tomu, že v jednom ze svých videí říkám, že si pro miminko po porodu můžeme připravit tmavě červený nahřátý měkoučký ručník. Že pro něj příchod na svět nebude tak nepříjemným šokem, protože v děloze vidí také tak, červeně... Janě to přišlo nechutné, morbidní. Nikdy se s tím nesetkala a nikdy o ničem podobném neslyšela. Červenou má spojenou s krví a rozhodně do něčeho takového nechce svoje miminko balit. "Dobrá", říkám jí, "nemusíš, dělej, co je tobě příjemné. Nikdo neříká, že tohle je jediná správná cesta."

Pak jsme společně procházeli porod, který jí čeká. Jak bude vypadat. Zavřete si oči a odvíjíte si příchod svého miminka před očima jako film. Od první kontrakce až po okamžik, kdy miminko leží na vašem bříšku a spokojeně vrní:). A vy také. Jana se nápadně často vracela k obavě, že se něco stane najednou, znenadání. Že sice může být vnitřně připravená a naladěná jakkoliv, ale pak najednou někdo příjde a řekne: "Teď ti uděláme císařský řez." Tato obava se v jejím povídání vyskytovala vícekrát, v různých obměnách a tak jsem se jí zeptala, kdy se jí stalo poprvé, že něco bylo "najednou".

Neúspěšný pokus o útěk

Dostali jsme se k jejímu vlastnímu příchodu na svět. Od maminky věděla, že se narodila "nožičkama", ale porod byl prý snadný a rychlý. Teď ve své vzpomínce byla v bříšku, měla zavřené oči a nic se nedělo a "najednou" jakoby někdo dole vytáhl zátku, z vody kolem ní se vytvořil silný vír a jí neznámá obrovská síla táhla dolů. Bylo jí to nepříjemné, kopala nožičkama a snažila se prodrat nahoru, utéct před tím tlakem. Bála se, co jí tam dole čeká, nechtěla tam, ale stejně nakonec musela.

Nechali jsme odejít několik nepříjemných pocitů, které se jí v souvislosti se vzpomínkou vybavily a celá situace se projasnila, už tam nebyla tma. Najednou jí v bříšku bylo příjemně.

"Jak to tedy mělo být, jak bys to chtěla doopravdy?", zeptala jsem se jí a ona začala vyprávět o tom, jak s důvěrou a radostí vyplouvá po hlavě směrem dolů a těší se na to, co ji čeká venku.
Ještě jeden zádrhel jí ale venku přeci jen čekal. V klidu a jednoduše vypluje ven a tam jí úplně ochromí intenzivní světlo a chlad světa kolem.
"Tak ať si máma řekne, ať světlo ztlumí.", vyzývám ji. Máma to udělá a s přítmím už je naše miminko Janička spokojené. Ale ta zima a hlavně vlhko, je jí stále nepříjemné. Má pocit, jakoby jí někdo polil studenou vodou.

"Tak co bys potřebovala teď? Že by ručník?", to už jsem se smála...
"Hm, to není špatný nápad. A nevěřila bys tomu, ale když si tak probírám, jakou barvu by měl mít, vybírám jednoznačně červený."
"Tak se nech zabalit. Jak ti teď je?"
"Jo, to je ono. Ležím mámě na břiše, je mi příjemně, jsem zachumlaná do červeného ručníku a vůbec nechci otevírat oči ani vykukovat. Je mi tak krásně, ani nebrečím, nemám proč. Vůbec si nedovedu představit, že bych v tom velkém světě měla být nahatá, ani roztahovat ruce se mi nechce. Takhle je to tak, jak má být."

Nakonec si Jana otevřela oči, spokojená a s novou energií. A rozhodně pronesla, že jí teď čeká jeden důležitý úkol - shánění rudého ručníku, hodně tmavého, skoro až do černa...

Nikdy mě nepřestane překvapovat, jak dokonale a často legračně svět funguje. Kolikrát se ještě potvrdí staré známé rčení: "Odříkaného chleba největší krajíc."?:)