Vyplňte email a koukněte se zdarma na video:

Jak na bezproblémový porod?
Metoda tří klíčů

 

Podruhé a euforicky

Jak zvládnu porodní bolesti

Když jsem rodila svoje první dítě, dceru Sáru, upřímně jsem nechápala, proč mají lidi děti. Proč se množí, když je zrození dítěte takové utrpení. Porod trval víc než 24 hodin a s každou následující kontrakcí jsem myslela, že umírám. Bolest pro mě byla nesnesitelná a samotné vypuzení mojí holčičky probíhalo v režii lékařů. Pokoušeli se jí ze mě vymáčknout, dcerce klesaly ozvy a nakonec jsem jen tak tak unikla klešťovému porodu. Nevyhnula jsem se ovšem velkému nástřihu.

Dlouho jsem o druhém miminku nechtěla ani slyšet. Bála jsem se té bolesti a ani jsem vlastně nevěděla, jak podruhé rodit, z čeho se poučit. Měla jsem dojem, že jsem ve skutečnosti Sárinku neporodila, ale lékaři ji ze mě vypáčili. Cítila jsem selhání.

"Byla jsem rozhodnutá, že podruhé nebudu rodit v Českých Budějovicích, ale přikloním se k menší porodnici v Českém Krumlově, známou svým vstřícným přístupem k rodičkám."

Když jsem podruhé otěhotněla, rozhodla jsem se začít jinak. Pomohla mi moje dobrá kamarádka, půjčila mi knihu Aby porod nebolel. Hned po ní jsem si sehnala Odentův Znovuzrozený porod a začala zjišťovat, že narození dítěte může vypadat úplně jinak, než nám je okolím vštěpováno. Že mnoho technik porodníků jsou pouze přežité a zbytečně násilné zvyky. Našla jsem si porodní asistentku, která byla přítomná i při domácích porodech, byl mi blízký její alternativní přístup. Byla jsem rozhodnutá, že podruhé nebudu rodit v Českých Budějovicích, ale přikloním se k menší porodnici v Českém Krumlově, známou svým vstřícným přístupem k rodičkám.

V průběhu těhotenství jsem našla stránky Uvolněného porodu a rozhodla se kontaktovat Veroniku. Každý týden jsme se spolu scházely, probíraly můj první porod a odbourávaly strach z nynějšího očekávaného porodu. Veronika mě učila relaxovat, uvolnit se, a já každý den velmi ochotně s jejími nahrávkami odpočívala. V průběhu návštěv jsem získávala větší a větší důvěru v sama sebe, že porod zvládnu a bude to pěkný zážitek. K jistotě přispěl také nácvik s epino balónkem, díky kterému se měla zvýšit pružnost hráze a omezit riziko natržení při porodu. Na porod jsem se s příjemným napětím těšila.

Vše začalo tři dny po termínu. V osm hodin ráno jsem ucítila první kontrakce. Úplně slabounké s dlouhým intervalem. Dcerka jela s babičkou na celý den na plovárnu, proto jsem byla psychicky připravená, že dnes je ten ideální den na porod. Do uší jsem si pustila Veroničiny nahrávky a skoro hodinu jsem ležela na posteli naprosto uvolněná, ve stavu mezi spaním a bděním. Bylo mi příjemně. Intervaly mezi kontrakcemi se o trochu zkrátily. Oznámila jsem svůj stav porodní asistentce a vyrazila jsem na procházku.

Byl to zvláštní pocit jít těmi notoricky známými místy s tím, že dnes porodím své miminko. Jako bych byla najednou víc soustředěná na všechno kolem. Pofukoval jemně větřík, česal neposečenou trávu lemující chodník a já vnímala snad každé stéblo. Se zájmem jsem pozorovala kolemjdoucí lidi. Jak se tváří, kam asi spěchají, co prožívají oni. Jakoby vše bylo jasnější. Došla jsem domů, naložila se do horké vany a relaxovala. Kontrakce stále zesilovaly a tím mě uklidňovaly, že se porod blíží. Přicházely po 3-5 minutách. Porodní asistentka přišla o půl jedné, povídaly jsme si, po vyšetření mi řekla, že jsem otevřená na 3-4 prsty. Při pohledu na mě pronesla, že na porod ještě nevypadám, kontrakce zvládám až moc v pohodě. Takže jde ještě domů a ať ji zavolám, až se stahy zintezivní.

"S plnou důvěrou v sebe sama jsem nechávala každou kontrakci, ať pracuje. Nebránila jsem se silné potřebě tlačení. Hlavička sestupovala."

V tom okamžiku přijel manžel a frekvence jednotlivých stahů se zkrátila na 3 minuty. Uznali jsme za vhodné vyrazit do krumlovské nemocnice, protože cesta trvá kolem půl hodiny. V autě jsme po projetí prvních pár ulic myslela, že nestihneme dojet a porodím cestou. Drncání mi nedělalo dobře. Proto jsem si opět pustila do uší relaxační nahrávky, úplně se uklidnila a "vypnula" svět kolem. Manžel si užil potřebu rychlé jízdy a kolem třičtvrtě na dvě jsme byli v porodnici.

Sestra po vyšetření konstatovala otevření na 6 prstů, posadila mě na půl hodiny na monitor. Kontrakce byly skoro nepřetržité a silné. Snažila jsem se každou prodýchat a maximálně se uvolnit. I přes tu intenzitu jsem stahy vnímala jako snesitelné a velmi pozitivní, protože jsem cítila, jak se s každým blíží narození mého chlapečka. Po monitoru přišla jedna velmi silná kontrakce, při které mi praskl plodový vak, a vytekla část plodové vody. Sestra mě vyšetřila a lekla se, že už rodím. Prosila mě, ať ještě vydržím netlačit, že teprve musí připravit sál k porodu. Při každém vyšetření, které proběhlo, jsem měla obrovskou radost, že vše probíhá tak hladce a rychle.

Přemístila jsem se na sál. Díky přítomnosti mé porodní asistentky nás celý personál nechal úplně o samotě. S plnou důvěrou v sebe sama jsem nechávala každou kontrakci, ať pracuje. Nebránila jsem se silné potřebě tlačení. Hlavička sestupovala. Porodní asistentka přivolala doktorku a personál až ve chvíli, kdy viděla hlavičku. Porodila jsem svého Ondráška na dvě kontrakce. V 15:06 byl na světě! Krásný, růžovomodrý, bez nástřihu a sebemenšího poranění. Personál se nestačil divit, protože malý měl 4,15 kg. Doktorka mi ho položila na nahé tělo.

"Po prvním traumatizujícím porodu byl tento porod pro nás oba jak balzám na duši."

Měla jsem obrovskou radost! Že vše proběhlo tak krásně, že mám svého broučka u sebe a hřejeme se navzájem. Že se můžeme mazlit, konečně se vidíme po tom dlouhém pobytu v bříšku. Manžel prožíval stejné pocity euforie jako já. Po prvním traumatizujícím porodu byl tento porod pro nás oba jak balzám na duši. Jen jsme se drželi a užívali si tu chvíli.

Zuzka Šimonová, České Budějovice 

červenec 2013 




DALŠÍ REFERENCE