Vyplňte email a koukněte se zdarma na video:

Jak na bezproblémový porod?
Metoda tří klíčů

 

Jak zvládnu porodní bolesti?

Jak zvládnu porodní bolesti

Článek byl publikován v časopisu Těhule, 2/2015

Tato nevinná otázka pronásleduje každou z nás. Ať už se na těhotenství teprve chystáme, nebo už to své vytoužené rostoucí bříško máme. Když vám někdo bude chtít přiblížit, jak vlastně poznáte pravý porod, pravděpodobně řekne: "To poznáš, je to jako bolesti při menstruaci, jen horší a trvá několik hodin." Pro většinu z nás podobné rady nepřinášejí právě lákavou vyhlídku. Logicky dojdeme k závěru, že něco tak trýznivého rozhodně nemůžeme zvládnout.

Zdá se, že nejlepším způsobem, jak se bolestem vyhnout, je císařský řez. Každým rokem jich přibývá i u nás. Ale ani ten se rozhodně bez bolesti neobejde a navíc zanechává na těle a často i psychice ženy trvalé následky. Pojďme se proto podívat porodním bolestem "na zoubek". Jak to s nimi vlastně je? Odkud se berou? Jak vznikají? Když pronikneme do tajů porodního procesu, zjistíme, že nemusí bolet vůbec. Stejně tak jako menstruace. Možná jste slyšely o ženách, které porod nebolel. A možná je považujete za šťastlivky, přírodní úkaz, výjimku… Ale bezbolestný porod rozhodně není záležitostí pro vyvolené. Je otázkou dobré přípravy, a to hlavně té psychické.

Bolest kdekoliv na těle totiž vždy byla, je a bude projevem stresu, který prožíváme. A to je moc dobrá zpráva, protože se stresem se dá pracovat.

Co se děje při porodu?

Porod je automatickým, přirozeným procesem. Je to vylučovací proces jako kterýkoliv jiný, nemůžeme ho ovládnout vůlí. Stejně tak jako třeba trávení nebo dýchání. Naše tělo v příhodný okamžik prostě začne rodit. Ví, jak na to. Už po tisíciletí ví přesně, co má dělat. Nikdo mu nemusí v drtivé většině případů pomáhat, nikdo nemusí ženě radit. Ale stejně tak, jako s trávením nebo dýcháním, případně vylučováním, ho nemůžeme ani nijak popohnat, nemůžeme mu aktivně pomoci. To, co ale udělat můžeme a dnes velice často i děláme je, že díky velkému strachu a stresu, který prožíváme, svůj porod zpomalujeme, brzdíme. Dokonce ho umíme v kterémkoli okamžiku zastavit. Kdy? Vždy, když se necítíme dobře.

Jak zvládnu porodní bolesti

Z běžného života to zná každá z nás, stres ze zkoušky, z vyšetření u zubaře nebo třeba z policejní kontroly v nás vyvolá tělesné reakce. Dělá se nám špatně od žaludku, potíme se, dokonce dostaneme průjem... a na nic z toho nemáme vliv, všechno se děje automaticky. Můžeme si stokrát říkat, že zkoušku zvládneme, můžeme se nutit do klidu, ale své tělo neoklameme. To samé se děje i při porodu.

Lidské zrození je vysoce intimním procesem, při kterém se žena opravdu musí cítit dobře, bezpečně. Není v tom žádná velká věda. Celý porodní proces je prací dělohy, úžasného orgánu, který zabezpečí miminku vše potřebné pro to, aby z nicotné buňky dozrálo v plnohodnotného člověka se vším všudy. V okamžiku, kdy je miminko připravené, se začne stahovat tak, aby v místě, které nazýváme děložní hrdlo nebo děložní čípek vytvořila dostatečně velký otvor, kterým miminko následně vystrká ven. Žena tuto její činnost pociťuje tím, že se jí "stahuje" nebo "tvrdne" břicho. Když je děloha dostatečně otevřená, začne pracovat ve spolupráci s miminkem na tom, aby ho vystrkala do porodních cest. To není žádná velká vzdálenost, jen několik málo centimentrů.

Proč porod bolí?

Když se žena necítí dobře, stydí se, nebo je vystrašená, její tělo spustí stresovou reakci - ta nás už od pradávna připravuje na útěk nebo útok. Proto se krví i kyslíkem zásobí zejména ty části těla, které člověk potřebuje k tomu, aby se z nepříjemné situace dostal. Děloha je však v tomto případě nepotřebná, a tak se odkrví. A tehdy začnou stahy bolet. I celé tělo je stažené a porodní cesty, které jsou v běžné situaci (třeba teď, při čtení těchto řádek) krásně měkké a uvolněné, se stanou ztuhlými.

Když už se tedy miminku podaří vycpat se z dělohy ven, jeho cesta porodními cestami je zrovna tak složitá a strastiplná. Musí se tlačit přes ztuhlé svaly a tím opět způsobuje bolest.

Při porodu se často dostáváme do začarovaného kruhu. Bolest nemá nikdo rád, dostává nás jen do většího stresu. A když jsme napjaté, vnímáme kontrakce jako víc a víc bolestivé.

Co můžete dělat vy?

Nejlepší bude, když zůstanete v klidu. Dobrá příprava se vám v každém případě stonásobně vyplatí. Nejvíce se totiž bojíme toho, co neznáme. Porod je v životě dnešních žen výjimečnou událostí. Zkušeností, která se opakuje jednou, dvakrát za život. S rozením a péčí o miminka máme jen minimální zkušenost. Dříve se rodilo hodně dětí a tím, že rodiny žily více pospolu, věděly holčičky už od mala, co mateřství obnáší a neviděly v tom žádnou velkou vědu. Dnes máme informace hlavně z médií a od lékařů. Porod je líčen jako nebezpečná událost, která se musí léčit a my ženy se tak ocitáme na velmi tenkém ledě. Všichni nás jen straší a varují a tak se často nedokážeme uklidnit a nechat své tělo udělat to, co umí. Vlastně mu ani nedáme šanci.

Nedávno jsem si vzpomněla na svoje první těhotenství. Chtěla jsem porodit přirozeně a vůbec jsem si nevěřila, že to zvládnu. Připadalo mi troufalé, myslet si, že dokážu porodit své dítě. Dnes mi to připadá legrační. My ženy jsme odevzdaly své výsostně ženské záležitosti do rukou lékařů a odborníků a přestaly si věřit. Ale jediným odborníkem na svůj porod je každá z nás.

V těhotenství aktivní, při porodu pasivní

Nebojte se být v těhotenství aktivní a při porodu "nedělat nic". Zjišťujte si informace, buďte zvědavá, na všechno se ptejte, osahejte si pro vás neznámou situaci tak, jak jen to půjde. Ideální je dostat se do stavu, že v okamžiku, kdy začne váš porod a vy pocítíte první stahy vaší úžasné dělohy, budete klidná, radostná a uvolněná. Protože budete přesně vědět, co vás čeká, kam pojedete, kdo tam bude a co se bude dít. A při porodu samotném dělejte to, co vám bude příjemné a milé. Nebojte se říct si o cokoliv, co vám udělá dobře, případně odmítnout všechno nebo všechny, co vám dobře neudělají. Buďte pro tuto chvíli královnou, bohyní, darujete život novému člověku, jste pro tuto jedinečnou chvíli nejdůležitější. Vaše miminko potřebuje klidnou a uvolněnou mámu, která se na něho těší. Tak, aby s důvěrou mohlo "vyplout" ven.

A bolest? Nesoustřeďte se na ni, neočekávejte ji, ale ani si jí nezakazujte. A když přece jen přijde, zkuste vnímat, co se děje. Co vám vadí, co je vám nepříjemné? Co řešíte? Co na dané situaci můžete změnit? Bolest může zase klidně odejít, stačí se jen vrátit ke svému klidu a důvěře. A nechat tělo dělat to, co doopravdy umí - porodit miminko.