VERONIKA VOJÁČKOVÁ

"Uvolni se a nech to na mně, já vím jak..."

Unsplashed background img 1
Veronika Vojáčková

Vystudovala jsem ekonomii, ale ta skutečná škola života pro mě začala až díky mým třem porodům a dětem. Zjistila jsem, že to, jak se v současné době připravujeme na porod, prostě nefunguje. Řešíme totiž spoustu zbytečností a to podstatné nám uniká. Pro to, aby žena dobře a třeba i bezbolestně porodila, potřebuje hlavně kvalitní informace, podporu a pochopení. Někoho, s kým může probrat své pocity a otázky, které se jí v hlavě rojí. Tak dělám, co umím, pro to, aby se ženy na porod těšily, aby se při něm krásně uvolnily a aby dobře zvládaly své mateřství. Pozoruji je a učím se od nich. Je to takový koloběh...

Jestli vás zajímá celý můj příběh, čtěte dál.

S prvním miminkem

Když jsem poprvé otěhotněla, vůbec jsem nevěděla co mě čeká. Všechno bylo úplně nové, nepoznané. V hlavě se mi rojily otázky bez odpovědí a já nevěděla, na koho se obrátit. Někde hluboko uvnitř jsem cítila, že chci těhotenství a porod zvládnout dobře, co nejvíce přirozeně. Nejsem typ na léky a lékaře a proto jsem se snažila zjistit co nejvíce informací o přirozeném porodu. Četla jsem knihy a přihlásila se na předporodní kurz vedený porodní asistentkou. Doufala jsem, že si tam budeme hodně povídat, hledat a nacházet odpovědi na otázky, uklidnění, sdílení informací. Hledala jsem podporu zkušených žen. A tam se k mému zděšení cvičilo! Poslední půlhodina byla věnovaná nějakému tématu, které se jen tak letem světem probralo, většinou však stylem: "V naší porodnici se rodí jenom na zádech, takže porodní polohu nemusíte řešit". Kurz jsem nedochodila.

Příběh číslo jedna: Můj alternativní porod launch

Veronika s dcerami

Můj porod nakonec nebyl špatný, obešel se bez větších zásahů a bez léků, ale trval víc jak deset hodin velice bolestivých kontrakcí a i po něm jsem se cítila dost špatně. Pobyt na šestinedělí jsem nakonec probrečela a těšila se domů. Ovšem ani tam nezavládla harmonie, dost dlouho jsem nedokázala navázat opravdový vztah ke své Zuzance. Cítila jsem se dlouhodobě oslabená, ponížená a nejistá ve své nové mateřské roli a dlouho si nedovedla představit, že bych celý proces absolvovala znovu.

Každá zkušenost je ale k něčemu dobrá a u mě to v tomto případě platilo stonásobně. Já se prostě našla! Objevila jsem konečně něco, co mě hrozně baví a zajímá, o čem nikdy nejsem líná si popovídat, popřemýšlet. Těhotenství, ale hlavně porody. Pocítila jsem obrovskou touhu pomáhat ostatním ženám, aby všechno to nové, co rození miminek sebou přináší, zvládly dobře. Lépe než já, aby se cítily dobře, aby měly krásný vztah se svým miminkem. Aby byly spokojené mámy. Proto jsem začala doprovázet ženy k porodu.

Oblíbené přednášky

Ze začátku jsem si myslela, že je špatně, když nemám žádné školy v oboru, žádné kurzy. Ale nějak jsem necítila potřebu studovat jinde, než přímo u sama sebe a u ostatních žen. A tak jsem se učila za pochodu a o všem přemýšlela. Naučila jsem se všechno prozkoumávat a nic nebrat jako pevně dané. Četla jsem další knihy, ale hlavně vnímala, poslouchala a pozorovala samotné ženy. Co potřebují? Co jim dělá dobře? Co je při porodu ruší? Co funguje a co ne?

Moje druhé těhotenství bylo úplně jiné než to první. Věděla jsem, že je všechno v pořádku, cítila se dobře a věřila svému tělu, že umí donosit miminko a porodit ho. Jediné, co mě strašilo, byla porodní bolest, tu už jsem nechtěla nikdy zažít. Proto jsem hledala způsob, jak udělat, aby mě druhý porod nebolel. Přišla ke mě kniha Hypnoporod. Tenkrát tu ještě nebyly žádné kurzy a tak to, co jsem pochopila, jsem nacvičila a co jsem nepochopila, jsem hodila za hlavu. Nebylo s kým se poradit. Myslela jsem si, že když vše dobře naprogramuji a naplánuji, bolest nebude. A porod Bětky byl skutečně naprosto odlišný od toho předchozího - kratší a i když poslední dvě hodiny přece jen bolel - já z něj měla úplně jiný pocit. Byla jsem bohyně, která darovala život! I Bětku jsem od prvního okamžiku milovala. Všechno bylo prostě mnohem snazší a radostnější.

Příběh číslo dvě: Můj hypnoporod launch

S třemi dětmi

Jediné, co mi vrtalo hlavou, byla otázka, proč mě porod bolel, i když jsem se tak dobře připravila? Brala jsem to jako chybu, jako své velké selhání. Tato otázka pro mě měla hodně odpovědí a mnohé jsem pochopila zase až díky dalšímu těhotenství a dalšímu porodu o tři roky později.

Náš Jakub je plánované a chtěné miminko a i přesto bylo moje třetí těhotenství pocitově nejhorší ze všech. Nedokázala jsem se z něj radovat, měla jsem spoustu obav a strachů, nedokázala jsem nic naplánovat, všechno mě bolelo a trápilo. V celé té mizérii jsem se chytla stébla a řekla si, že žádný jiný než hladký porod bych nezvládla, že to prostě nechám být, uvolním se a ono to bude dobré. A můj poslední porod neměl jedinou chybu.

Příběh číslo tři: Můj dokonalý porod launch

Veronika Vojáčková a děti

Hodně jsem o všem přemýšlela. Cesta k dobrému porodu nevede nutně přes pozitivní myšlení, programování našeho podvědomí nebo vizualizaci toho, jak to bude krásné. I když i tak to může být...

Uvolnit se pro mě znamená důvěřovat v sebe, své tělo, ale i v něco, co nás přesahuje. Můžeme to nazývat Vesmír nebo Bůh. A nechat věci, aby se prostě odehrávaly nejlépe jak mohou, bez "tlačení na pilu", bez lpění na výsledku.

Zůstat v klidu, i když všechno kolem a třeba i uvnitř mě bouří. Přijmout všechno, co přichází, bez posuzování a hodnocení, jestli je to dobré nebo špatné. Protože to, jaké zkušenosti jsou pro nás v danou chvíli ty nejlepší, nikdo nemůže vědět.

Veronika Vojáčková

 

Vyplňte email a koukněte se zdarma na video:

Jak na bezproblémový porod?
Metoda tří klíčů